Tak to je Tonda. Rodák z Krkonoš, kde běhal po louce. Z ráje odvezen do Prahy, kde si žijeme. Pravidelně však utíkáme zpátky do lesů, parťák pro všechno.
Změnil mi život, přišel v tu nejvhodnější chvíli a i když je teď všechno jinak, je to s Tondou. Neminuli jsme se.
Vlastně ráda říkám, že to byl osud. Vyhlížela jsem si jezevčíka už dlouho. Nejprv jsem koukala na Jezevčíky v nouzi (pokud neznáš, určitě poznej - adopce mi bohužel nevyšla), pak jsem se přidala do skupiny Milovníci jezevčíků. Kromě příspěvků typu "takhle dneska Bobinka kakala" a "pozdravy posílá špagetka s pandou" - rozuměj s jezevčík s páníčkem, jednoho večera se mi na facebooku zobrazil inzerát s posledním štěněcím klukem, narozeným Dorotce 21.3. Pro vás možná nic osudovýho, pro mě víc než dost. Náš první pes - Dorinka, naše dvě ségry kříženky Howavarta narozeny 21.3. Co víc chtít žejo. Proto jsem napsala na inzerát hned a hned si o tehdy ještě Ahurovi psala. Dala jsem si poslední den na rozmyšlenou, zda zvládnu štěně s prací, s finálním brzy zakončením vejšky a tak nějak obecně v tom chaosu, ve kterým už rok a půl v Praze žiju. No, moje rozhodnutí vám je asi jasný, takže jsem si 26. května jela do Nový Paky, vlastně ještě za ní, do hor, lesů a háji pro to moje štěně. Už jen prostředí, chovatelé a asi ty lesy a krásy okolo na mě působily jako jeden velkej osud, pak už jen stačilo vzít si do náručí "Tondu" a bylo. Přišla spousta varování, že je to pěknej divoch, že cupuje, kouše, lítá a bůhvíco. A ono ani moc ne. Tonda je prostě láska v psí verzi, nejmilovanjší všude kam vkročí. A když mě náááhodou zlobí, nadávám mu do Antonínů, blbců a stejně ho miluju nejvíc na světě.
Tak to jen aby bylo jasno, kdo je Tonda, až budu psát, že se mi ten lump vysral na koberec.
Žádné komentáře:
Okomentovat